Jdi na obsah Jdi na menu

Ohlasy

NAPSALI O NÁS:

David Kříž noviny____________________________________________________________________________________________________ 

3-page-001.jpg

3-page-002.jpg

3-page-003.jpg

Farní zpravodaj 6/2016

Osecký mnich Jakob Trautzl „vstal z hrobu“

Ale ne, nebojte se (nebo, netěšte se? ... no, to je na vás), ještě nepřišel náš Pán a nevolá všechny své věrné z hrobů. Na zámku v Duchcově se ale P. Trautzl objevil v podvečer soboty 14. května 2016 a dokonce se rozpomněl na své skladatelské a dirigentské činnosti. Kdybych to sám neviděl na vlastní oči, neuvěřím tomu, ale je to tak. Jak je to možné? Vysvětlení je daleko jednodušší: odehrála se zde opera „Casanova nebo Trautzl?“ od Jana Zástěry (hudba) a režijního dueta RaR - Renaty Fraisové a Davida Kříže (libreto + režie). Jde o další dílo Jana Zástěry, které, jak už název napovídá, je adresováno našemu regionu.

Představení nacvičili i zpěváci z teplického souboru Collegium hortensis, který doprovodil sólisty a orchestr Divadla 2-15 z Brna, co by sbor cisterciáckých mnichů a sester cisterciaček. Vyprodaný sál, který byl skvělými kulisami, se celou hodinu dobře bavil, protože v této komické opeře, jejíž děj se opravdu odehrával přímo na zámku v Duchcově, nebyla o legraci nouze. Zároveň však návštěvníci vyslechli velice kvalitní hudbu, viděli výborné výkony a vůbec celé provedení, které nakonec odměnili velkým aplausem. Opera začínala sborem, který byl zkomponován na autentický text Jakoba Trautzla a ve kterém mě zaujala především středová část: fuga pro svou propracovanost a promyšlenost. Dále mě oslovila árie samotného Trautzla o dobré duši, v niž se představil tenorista Marek Belko. Árie je krásným místem především díky koloratuře, ve které se autor odkazuje k samotnému skladateli Jakobu Trautzlovi, který bravurní árie např. v oratoriu Saul aneb Síla hudby svěřoval také tenoristovi. Velmi jsem se pobavil u „svádění“ Casanovi – basisty Rastislava Lalinského, který umě pokoušel šlechtičny Zdislavu Bočkovou, Evu Štěrbovou a Alenu Kučerovou. Poslední ze zmiňovaných dam mi ze všech nejvíc učarovala svým hereckým výkonem, brilantní výslovností a průzračným sopránem, který „krájel“ vzduch. Nenechali se ovšem zahanbit ani pánové. Při jejich vstupu v podobě zlostného: „Hanba vám pane Casanovo“, naskakovala divákům husí kůže. Představili se tak Martin Vydra, Jan Faltýnek, Michal Marhold a Michael Robotka. S chválou nesmím zapomenout ani na samotnou hraběnku Valdštejnovou – Janu Melíškovou. Moc se mi líbily prokomponované recitativy, při kterých nebylo potřeba cembala, jak bylo zvykem v historických kusech. Plně si totiž vystačil samotný smyčcový kvintet, který autor hudby vůbec nešetřil, co do obtížnosti některých částí. Jiří Habart, který zkušeně dirigoval toto provedení, zvolil v některých částech až příliš rychlé tempo. Nemůžu mu to mít ale za zlé, protože musel vyhovět požadavku maximální délce opery kolem 1 hodiny. Dnešní doba si to žádá, nikdo se už neumí bavit déle. Škoda.

Zajímavé však bylo, že i samotným zpěvákům, hlavně sólistům, se podle jejich výpovědí zpívalo lépe než na premiérových provedeních v Brně. Ono „hrát si“ na aristokraty, mnicha či známého svůdníka v místě, kde tyto osoby opravdu v historii žily, je přinejmenším zvláštní zážitek. Celá atmosféra a tyto nevšední pocity se tak přenesly i na diváky a děj, ač je zcela smyšlený, nás všechny pohltil.

I díky tomu všichni mohli vychutnat nejenom příval žertíků, ale též hodnotné poučení a zamyšlení, které nám zprostředkoval sám Jakob Trautzl. Vymyslel totiž malou lest, aby prověřil pravou čest a pomohl tak z nesnází Casanovovi i hraběnce Valdštejnové, kteří byli křivě obviněni z cizoložství. Hraběnka ve zkoušce v podobě svádění od Casanovy obstála a připomněla nám, co znamená slib manželství před Bohem a pravá láska, když zůstala skálopevně věrná manželovi. Mnich Trautzl se z toho upřímně radoval. Díky tomu nakonec vše dobře dopadlo a všichni se usmířili.

Říkáte si: sladký konec jako v pohádce? Možná, ale je to škoda, protože tak by to přece mělo být vždycky, i mimo ni. Nemyslíte?

Martin D. Budek

2-page-001.jpg

V Brně měla premiéru nová opera Trautzl

Čtenáři Opery Plus blogují

Ve čtvrtek 29. října 2015 a pátek 30. října 2015 uvedl nový divadelní soubor Divadlo 2–15 světovou premiéru opery skladatele Jana Zástěry Trautzl. Komickou jednoaktovku, která byla napsána podle libreta tvůrčí dvojice Rejža a Rejžička (David Kříž a Renata Fraisová), uvedlo Divadlo 2–15 pohostinsky v brněnském Divadle na Orlí.

Příběh fiktivního setkání cestovatele a svůdce ženských srdcí Giacoma Casanovy (Rastislav Lalinský) s oseckým regenschorim Jacobem Trautzlem (Marek Belko) při koncertě na zámku v Duchcově diváky nadchl svou hravostí a vtipem. Zvláště když „aktérky malé aférky“ – Alena Kučerová (Baronka), Zdislava Bočková (Hraběnka), Eva Štěrbová (Kněžna) –, při které obvinily hraběnku Vadlštejnskou (Jana Melišková) z nevěry s Casanovou, jedna po druhé svůdci při zkoušce věrnosti podléhaly. Zkoušku vymyslel regenschori Trautzl, aby očistil jméno hraběnky Valdštejnské i jejího manžela hraběte Valdštejna (Martin Vydra) a přesvědčil o nestálém citovém rozložení manželek Barona (Jan Faltýnek), Hraběte (Michal Marhold) a Knížete (Michael Robotka). Všichni zmínění okouzlili publikum příjemným pěveckým a hravým hereckým uchopením svých postav.

Hraběnka Valdštejnská v podání Jany Meliškové působila herecky i pěvecky velmi věrohodně s jemností zraněné duše ženy, která se ovšem nezapomněla pevně a rozhodně bránit svým sokyním, a tak nás okouzlily jemné vzdechy i rozhořčené koloratury této talentované zpěvačky. Nelze ovšem opomenout ani již zmiňované trio zákeřných žen, které se dle libretistů staly aktérkami aférky. Jedinečnost, mladistvost a kultivovaná krása hlasů trojice Štěrbová, Kučerová, Bočková doslova nadchla publikum. Nelze ovšem nezmínit jejich hudební protějšky. V tomto novém díle se ženská lest a zákeřnost schovávala v pianissimu tónů a naopak, tak jak to v životě bývá, se mužská síla a dominance odrážela v jednotnosti a pevnosti mužských ansámblů. Nutno podotknout, že autor hudby Jan Zástěra muže skutečně nešetřil a náročnost zejména ansámblových partů byla vysoká. Zde rovněž nezklamali a publikum pobavili pánové Marhold, Robotka a Faltýnek vedení hrabětem Valdštejnem v podání Martina Vydry. Přestože jednotliví pánové v dané inscenaci neměli dostatečný prostor, aby své umění předvedli v samostatném výstupu konkrétní árie, předvedli návštěvníkům vtipné charaktery vášnivých manželů, kteří se domáhají své cti.

Jedná-li opera o milovníku žen, nelze zapomenout na Casanovu. Věřme, že by to byla vskutku škoda, vždyť právě vášnivý Casanova ztvárněný Rastislavem Lalinským byl dokonalým protějškem éterického cisterciáckého kněze Jacoba Trautzla, v jehož hlase jsme nalezli tenoristu Marka Belka. Oba pány nemohu jinak než pochválit a připomenout, že společně s Martinem Vydrou tito pěvci umí lahodnost a plnost svých hlasů přenést i do nejzazšího koutu sálu. Zvláště vydařené byly jednotlivé scény svádění, kdy se publikum srdečně smálo a odměňovalo jednotlivé výstupy potleskem.

Sólisty doplnil dvaadvacetičlenný pěvecký sbor bratrů a sester pod vedením sbormistryněKláry Roztočilové. Celé představení, hudebně koncipované jako opera se smyčcovým komorním orchestrem, řídil za dirigentským pultem Jiří Habart

Kostýmy, které vytvořila výtvarnice Veronika Fiurášková, zaujaly na první pohled barevnou sladěností jednotlivých párů a citlivostí zvolených doplňků. Vycházely z historizujícího pojetí divadelních kostýmů, a staly se tak vizuálním odrazem estetického cítění autora hudby. O malovanou projekci dílo scénograficky doplnil Jakub Kříž.

Hudební a textová stavba jednotlivých scén vedla diváka stále kupředu, takže si mnozí diváci na konci ani nepomysleli, že celá opera trvala sedmdesát pět minut.

Projekt Trautzl a vznik nového divadelního souboru Divadlo 2–15 je mimo jiné bakalářským absolventským projektem studenta oboru Hudební manažerství na Hudební fakultě JAMU v Brně Ondřeje Bazgiera. Ten dokázal projekt řídit nejen po manažerské stránce, ale účastnil se i jako aktivní houslista v orchestru.

Opera Trautzl by se měla na jeviště vrátit v létě 2016. Podle slov autorů myšlenky vzniku Divadla 2–15 režisérů Renaty Fraisové a Davida Kříže je opera Trautzl první z řady a proto už se pilně zkouší druhý titul, opera Peřiny skladatele Jiřího Najvara, která bude divákům představena na jaře roku 2016.

___________________________________________________________________________________________

Dana Šimková / Operadream / 2.11.2015

Zábavné setkání s panem Trautzlem

29. října byli diváci do posledního místa zaplněného divadla Na Orlí pozváni na hudební slavnost u hraběte Valdštejna a jeho půvabné ženy. Osecký regenschori Jacob Trautzl tam totiž předváděl svou nejnovější skladbu. Od kulturního zážitku se však pozornost tří pozvaných šlechtičen přenesla k napjatě očekávanému hostu. Doslechly se totiž, že má dnes přijít světově proslulý Casanova. Tajně zadoufaly, že budou mít možnost se s ním setkat o samotě.

Hraběnka Valdštejnská jim však nečekaně oznámila, že nejsou pozvané na večeři, a naděje na románek se slavným svůdníkem pomalu pohasínala. Uražené šlechtičny se ale nenechaly odbýt a využily drahého negližé, které u Casanovy zahlédly, aby obvinily hraběnku ze záletu s tímto mužem. Jejich lest se podařila a hrabě Valdštejn svou ženu obvinil z nevěry. Přesně takové negližé jí totiž nedávnou koupil v Paříži. Hraběnka se zpočátku bránila, ale pak už ztratila trpělivost a uražená odešla do svých komnat.

Casanova byl z celého výjevu překvapený, protože se dostal do choulostivé situace, aniž by se o to sám přičinil. Trautzl se to pokusil vyřešit a spolu s Casanovou a manžely všech šlechtičen vymyslel zkoušku, jež měla ukázat, která z přítomných dam má o románek se slavným svůdcem skutečně zájem. Tři (ne)pozvané šlechtičny podlehly velmi rychle, ale hraběnka Valdštejnská se Casanovovi svěřila se svou bezmeznou láskou k jejímu manželovi. Hrabě, který všechno slyšel za paravánem, byl dojatý a požádal svou ženu o odpuštění. Konečně pochopil, že celá aféra byla jen výmyslem závistivých šlechtičen a že má ženu, o které si jeho přátelé mohou nechat jen zdát. Trautzl po vysvětlení všech nejasností požádal přítomné panstvo, aby o této příhodně nikde nemluvili a nechali si ji jen pro sebe.

Autorem opery je skladatel Jan Zástěra, autor mimo jiné liturgických skladeb a symfonií a dirigent Hudby Hradní stráže a Policie ČR. Hudba na diváky působí velmi příjemně a nedá se srovnávat s moderními skladbami, kde skladatelé využívají neobvyklé hudební nástroje, disharmonii a složité rytmy. Už samotný úvodní sbor (skladba od Trautzla) by mohl každého zmást, protože působil historicky. Melodie byly velmi chytlavé a věřím tomu, že kdybych operu slyšela podruhé, už bych si řadu z nich zazpívala. Je to odvaha v dnešní době složit novou operu a jsem ráda, že pan Zástěra odvážný je. :-) Rozhodně budu vyhlížet nějaké jeho další dílo.

Dvojice režisérů David Kříž a Renata Fraisová vytvořili vtipné libreto, ve kterém se dala najít celá řada velmi povedených rýmů a dobře volených slov (přesně takových, která vystihují správnou podstatu sdělení). Dílo působilo profesionálně a nebyla chvíle, kdy by někdo na jevišti jen stál a neměl co dělat. Oceňuji i krásné kostýmy a jednoduchou scénu, která uměla i na tak malém jevišti navodit tu správnou představu o interiéru zámku.

Z účinkujících musím velmi pochválit Janu Meliškovou, představitelku hraběnky Valdštejnské. Působila křehce a velmi důvěryhodně. Byla vzornou hostitelkou i právem pořádně uraženou manželkou. Její vyznání lásky k hraběti bylo balzámem na duši. Moc se mi líbil její pěvecký a herecký projev.

Trojice šlechtičen mi byla sympatická už od prvního tercetu. Dámy si to vyloženě užívaly a mimika, gesta a emoce ve zpěvu krásně vyjadřovaly, co si zrovna myslí. Baronka Alena Kučerová mě už před několika lety uchvátila svou rolí Sestry Angeliky a jsem moc ráda, že jsem ji mohla znovu slyšet. Nádherný a jistý hlas! Příjemným překvapením pro mě byla Zdislava Bočková a potěšilo mě, že jsem mohla znovu slyšet i Evu Štěrbovou. Pamatuji si ji z Věci Makropulos uvedené v Janáčkově divadle, kde jsem měla pocit, že je na tom obrovském jevišti „ztracená“. V divadle Na Orlí ale měla příležitost ukázat, co umí, a výborně toho využila.

Z mužských rolí mě nejvíc zaujal Rastislav Lalinský v roli Casanovy. Ještě teď si vzpomínám na jeho roli Ředitele divadla ve Viva la mamma. Ve svádění dam se přímo vyžíval a měl krásně silný hlas.

Oslovil mě také Trautzl v podání Marka Belka. Ostatní mužské role byly bohužel poněkud schovány za svými ženskými protějšky a hlasy pěvců nebyly dostatečně výrazné, abycom jim dobře rozuměli. Přesto se mohou Martin Vydra (Hrabě Valdštejn), Jan Faltýnek (Baron), Michal Marhold (Hrabě) a Michael Robotka (Kníže) „chlubit“ tím, že zpívali při světové premiéře opery. Nemnoho pěvců může říct, že pro ně byla složena nějaká role.

Těším se, že toto umělecké uskupení pod názvem Divadlo 2-15 opět přinese nějaké nové představení, které se bude vyznačovat profesionálními výkony a příjemnou přátelskou atmosférou. Rozhodně doporučuji některé z následujících představení navštívit. Doufám, že u toho nebudu chybět. :-)

___________________________________________________________________________________________

Michal Rapco: NOVINKY.CZ / 31.10.2015

Casanova dorazil do Divadla na Orlí. Operu v premiéře uvedl nový soubor

Premiérou opery Trautzl, ve které dorazí Casanova na zámek do Duchcova, se ve čtvrtek 29. října v brněnském Divadle na Orlí uvedl nový herecký soubor 2-15.

Casanova dorazí na duchcovský zámek, kde si ho pro sebe vyhradí rodina hraběte. Místní dámy jsou tím ovšem uraženy a vymyslí si pomluvu - hraběti namluví, že Casanova měl pletky s jeho ženou a důkazem má být negližé, které nosí u sebe - takto začíná děj nové opery, kterou pro divadelní soubor 2-15 napsal Jan Zástěra. 

„Jak se soubor s mou operou popasoval, jsem viděl až na generální zkoušce. Musím uznat, že se jim to povedlo,” pochvaloval si Zástěra. 

Hru zpracovala režisérská dvojice David Kříž a Renata Fraisová. „Je to pro nás první opera, kterou jsme v našem čerstvě založeném souboru uvedli. Rádi bychom i do budoucna soubor rozvíjeli s vlastní tvorbou,” plánuje Kříž. 

„Na únor chystáme operu Peřiny od Jiřího Najbara. Každé divadlo ale potřebuje své prázdniny a výdech, takže proto ho uvedeme až v první části příštího roku,” prozradila režisérka Fraisová. S uvedeným první hry byla spokojená, podle ní kromě spokojenosti publika také důležitý prožitek i samotných herců. „Častokrát jsem se bavila i za ně,” dodala Fraisová. 

Divadelní soubor 2-15 je nová hudebně-divadelní platforma, která si klade za cíl sdružovat a podporovat mladé literáty, hudební skladatele a interprety za účelem tvorby v oborech opera, činohra, tanec a dalších scénických žánrech. Stěžejním zájmem souboru je opera se zaměřením výhradně na autorské operní premiéry současné skladatelské generace.

Operní tituly vznikají na původní libreto a v rámci skladatelského přístupu jsou komponovány v rozsahu od inspirace historickými kompozičními technikami až po absolutní volnost experimentu. Snahou Divadla 2-15 není tvořit konkurenci či alternativu současným divadlům, ale podporovat především vznik nových hudebně-dramatických titulů, kterými mohou skladatelé, inscenátoři a interpreti promlouvat k současnému publiku.